Při realizaci služby primárně vycházíme z:
- vůle a preferencí lidí, kterým služby poskytujeme
- míry potřebné podpory v různých životních oblastech
Na základě těchto dvou kritérií stanovujeme cíle spolupráce a volíme konkrétní metody sociální práce.
Metody poskytování služby jsou založeny na individuálním přístupu k člověku a principu zvyšování samostatnosti a soběstačnosti. Pracujeme dle interních dokumentů Etický kodex a Metodika práce. V práci postupujeme podle principů konceptu plánování zaměřeného na člověka.
Stavíme na multidisciplinární spolupráci sociálního pracovníka, pracovníka v sociálních službách a dalších odborností psychoterapeuta a psychiatrické zdravotní sestry.
Zásady poskytování sociálních služeb, kterých se držíme:
Respektujeme člověka v jeho jedinečnosti, s ohledem na jeho reálný věk, životní zkušenosti, jeho profesi, vztahy, které měl a má, rodinu a původ…
Oslovování: noví zaměstnanci si nedomlouvají s lidmi tykání. Při domluvě o způsobu oslovování pracovnice zásadně nabízí vykání, oslovování jménem nebo příjmením (dle přání daného člověka). Pokud člověk trvá na tykání zaměstnanci, zaměstnanec mu přesto vyká a vyzývá k vykání. V individuálních případech dlouholetého zvyku tykání mezi člověkem a zaměstnancem budeme jednat podle dále domluveného postupu se sociálním pracovníkem nebo metodikem kvality.
Lidi, kteří využívají naše služby, nevystavujeme infantilizaci, tj. dětinskostem, která se může projevovat například v komunikaci s člověkem jako s dítětem, nadměrného používání zdrobnělin, nabízení činností, výzdoby a předmětů příslušející obyčejně dětem (hračky, omalovánky, obrázkové dětské knížky, zvířátka…). Tohoto se držíme jak v osobním projevu s člověkem, mezi zaměstnanci, tak písemném projevu.
Přesto nebo právě proto, že lidé žijí ve sdílených domácnostech, společných ložnicích se společnými sociálními zařízeními, se společnými společenskými místnostmi, jedí ve společné jídelně, musíme využít každou příležitost pro soukromí, které lze umožnit:
- pracovnice nevstupují do ložnic a na toalety, koupelen… bez předchozího zaklepání a vyzvání člověka, že může vejít, vyjma situací ochrany zdraví nebo života člověka,
- zjišťujeme aktivně, zda chce člověk někdy být sám, kdy a zda k tomu má příležitost a možnosti
- při dopomoci při hygieně, mytí, svlékání a toaletě se vždy člověka ptáme, zda chce pomoci a slovně jej připravujeme na to, co uděláme a popisujeme, co děláme.
Dlouhodobý pobyt v pobytovém zařízení přináší existenci nebezpečí zneschopnění těchto lidí, jejich následná pasivita, apatie, pohodlnost a ztráta motivace a snížení připravenosti a schopnosti se učit… Proto:
- nepečujeme, ale podporujeme,
- vše, co člověk může udělat sám, neděláme za něj,
- při podpoře postupujeme tak, že uděláme za člověka až ten úkon, který nezvládá nebo zvládnout nemůže, ale vždy upřednostňujeme, aby aspoň část úkonu udělal sám a naučil se i další krok,
- při dopomoci člověku, který má sníženy schopnosti z důvodů snížení mobility nebo fyzické
neschopnosti, se řídíme jeho slovními nebo neverbálními pokyny, dáváme mu na výběr, ptáme se jej na zpětnou vazbu: „chcete to takto?“ „mám udělat tohle?“ „ukažte na to, co chcete…“ apod.,
- motivujeme a učíme se motivovat lidi k aktivitě, zjišťujeme jejich zájmy, schopnosti, potřeby a přání, oblíbené činnosti, rozšiřujeme jejich možnosti v pracovní i zájmové oblasti…,
- podporujeme lidi v rozhodování o sobě a situacích, které je ovlivňují, vyslovování jejich potřeb a přání, ale i v jejich uskutečnění, v rozhodování o krocích, které k nim povedou… |
|