Historie

První zmínka v archiváliích je z 11 století, kdy Svojšice daroval kníže Oldřich klášteru Ostrovskému. Později zde byla nevelká tvrz s poplužním dvorem. Zde se uvádí panoš Milota ze Svojšic, dále páni Detřich a Bohuněk ze Svojšic. V roce 1389 koupil panství za 60 kop zlatých Vilém ze Svojšic. Po roce 1390 sídlili na tvrzi vladykové z Toužic a od roku 1427 Zásmučtí ze Zásmuk. Od roku 1481 patří tvrz rodu Amchů z Borovnice. V následujících desetiletích se zde vystřídalo několik majitelů, mezi jinými Jan z Valdšteina, Karel Mracký z Dubí a následně jeho syn Karel Eusebius. V roce 1626 při selských bouřích byl zámek vypálen, další škody přinesla 30letá válka. Poté bylo vše prodáno Anně Kamile svobodné paní z Enkenfurtu, rozené hraběnce z Verdenberka, která začala se stavbou nového zámku. V roce 1677 prodala své statky hraběti Michalovi Osvaldovi z Thunu, který stavbu dokončil. Jeho dcera Eleanora Lichtensteinová zde sídlila do roku 1722. Další majitel pan Keiserstein vše prodává v roce 1738 Michaelovi Janovi hraběti z Althanů. Hrabě Althan byl potomkem španělského granda, který se usídlil v Čechách po bitvě na Bílé Hoře. Původní zámek byl zničen požárem v roce 1751 a na jeho místě byl vybudován nový zámek v barokním slohu, ale nynější podobu získal až v roce 1847, kdy byla jeho přední část zničena požárem a přestavěna. V roce 1925 dostala zámek do držení Kongregace Anglických panen, která v zámku zřídila obecní a měšťanskou školu s právem veřejnosti pro dívky. Roku 1949 byl zámek vyčleněn pro sociální a charitativní účely. Řeholní sestry zde pracovaly do roku 1958.
 
Historická fotografie
V současnosti Domov Svojšice poskytuje celoroční sociální služby pro osoby, které mají sníženou soběstačnost z důvodů chronického duševního nebo kombinovaného onemocnění případně mentálního onemocnění a osobám se stařeckou a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Kapacita domova je určena pro 110 klientů.